U Stevena Holla mě docela fascinuje, jak dokáže propojit dva zdánlivě protichůdné přístupy k architektonickému navrhování. Návrh založí na konceptuálním východisku, obvykle hudební partituře, nicméně nakonec vnikne dílo, které slibuje mnohosmyslový zážitek a čerpá maximum z konkrétních fenoménů.
Holl tento přístup, založený na práci s jím definovanými fenomenálními zónami, kdysi popsal v eseji Question of Perception – Phenomenology of Architecture (který vyšel ve stejnojmenné knize). Nicméně konkrétní realizace je vždy mnohem názornější než teorie. A to i přes to, že je zprostředkovaná filmem – jako právě nyní v případě dvou krátkých filmů (z nichž jeden je Hollovým monologem) natočených v nedávno dokončené soukromé galerii a rezidenci Daeyang v jihokorejském Soulu: