Jan Křížek byl outsider. Krátké nedokončené studium na akademii, návštěva Francie, která se změnila v trvalý pobyt, život na hranici chudoby – ryzí život, v pravém to slova smyslu. Křížkova tvorba, tedy jeho řešení "problému" pravdivého zachycení člověka, mu byla vším. Cesta byla důležitější než cíl; Křížek většinu svých hotových děl zničil, byť mnohdy kvůli nedostatku materiálu či existenčním problémům. Nicméně ve chvíli, kdy byl jeho "problém" vyřešen, tvorby zanechal, postavil si drobnou chatu na venkově a zbytek života strávil pěstováním včel.
Myslím si, že ke Křížkovu dílu si každý musí najít svou vlastní cestu, vnímat ho sám, oproštěn od okolního balastu – ostatně tak, jak to vyjádřil sám autor v citátu, který je k přečtení hned za vstupními dveřmi do expozice. Vhodné je jít retrospektivně. Začít filmovým dokumentem, v němž o Křížkovi hovoří jeho žena Jiřina – a po němž jsem byl vnímání jeho tvorby otevřen zcela jinak, než po seznámení se s jeho životem z jiných zdrojů.
To, že je tvorba Jana Křížka na výstavě představena spolu s několika díly jeho současníků, jako byl například Picasso, opravdu podstatné není. Holt, Národní galerie návštěvníky nějak nalákat musí...
www.jankrizek.cz