Stále si vyčítám, že jsem si na konci předloňského roku nechal ujít příležitost poslechnout si naživo některou ze dvou tuzemských přednášek Petera Zumthora. Proto jsem si udělal radost alespoň kvalitním záznamem jeho květnové přednášky v Centre Georges Pompidou, který se objevil na internetu. Vřele ho doporučuji ke shlédnutí!
Zumthor přednášku strukturuje dle svého osvědčeného modelu. Detailně představuje šest projektů, které prokládá záběry z jeho ateliéru v Haldensteinu (přičemž snímky jsou často 1–2 dny staré). Zajímavá (a kéž by inspirativní) je jeho schopnost představit své projekty jako příběhy. V dnešní době nablýskaných fotorealistických vizualizací si Zumthor vystačí s na první pohled poněkud neohrabanými zákresy do fotografií modelů, které jsou však naprosto výstižné a jde z nich cítit to nejpodstatnější – atmosféra. Mnohem důležitější je jeho vyprávění o širším prostorovém, časovém a kulturním kontextu, v jakém jeho díla vznikají. Zumthor do tvorby zapojuje všechny smysly. Tak například při návrhu parku u prvního z představených projektů, rekonverze bývalého mlýna na kulturní centrum v Nizozemském Leidenu, zvolil osiky kvůli příjemnému zvuku, který ve větru vydávají jejich listy; mimochodem i při prezentaci historických snímků tohoto průmyslového komplexu podotkl, že to nejdůležitější – hluk, který mlýn vydával – bohužel fotografie nedokážou zprostředkovat. Při návrhu prázdninového domu v anglickém Chivelstone zase uvažoval o pocitech tepla a chladu (opět poznámka na okraj – prázdninový dům, či podle Zumthora lépe řečeno dům pro nerušené soustředění k práci v Chivelstone, vzniká v rámci iniciativy Living architecture, za kterou stojí filosof Alain de Botton, autor u nás nedávno vydané knihy Architektura štěstí). Ze Zumtorových slov jde vycítit jeho mnohdy komplikovaný vztah ke klientům, které často nechává dlouho čekat, než svolí k práci na jejich zakázce (nejbarvitěji to popisuje při představování návrhu Domu se sedmi zahradami do katarské Dauhy; ostatně o jeho vztahu ke klientům je skvělý rozhovor v Architectural Review z května 2009). Nicméně ani uznávaný architekt, který si může pečlivě vybírat zakázky, se nevyhne střetům s dnešním byrokratickým molochem – až tragikomicky působí nutnost vehementního testování subtilního nábytku pro letošní Serpentine Gallery Pavilion, Zumthorův Hortus Conclusus. A konečně, dva projekty, zázemí pro návštěvníky v bývalém zinkovém dole a památník upálených čarodejnic, vznikly v rámci investice do rozsáhlé sítě turistických stezek v Norsku – k tomuto hodně zajímavému tématu viz předposlední číslo časopisu ERA21 (2011/03).
Co dodat? Snad jen link:
http://www.dailymotion.com/video/xiwj5w_peter-zumthor_creation#from=embed
(PS: v lévém uchu angličtina, v pravém francouzština).